streda 23. februára 2011

Trp človek Mak Jozef milión!

Závidím každému z vás, komu tento nadpis vôbec nedáva zmysel. To znamená, že ste neboli nútení čítať perlu slovenskej realistickej literatúry Jozef Mak, najpríšernejšie dielo všetkých čias v tesnom závese za Kukučínovým Domom v stráni a Hviezdoslavovým manifestom tvorby, ktorý si nemôžem spomenúť ako sa volal, ale spomína v ňom "ja vždycky nenávidel šaľbu, mamy a strojenosti pravidlá, hlaď pĺžovú a iných mastí krámy" - už viem, Čo dávam, dávam z úprimnosti duše, sa to volalo.

Prečo však spomínam Jozefa Maka? A tí, čo mali tú česť oboznámiť sa s týmto románom sa čudujú, pretože vedia, že autorove pôvodné slová nezneli "Trp človek Mak Jozef milión" ale "Trp Jozef Mak človek milión"
Nuž to vám bolo tak, už ani neviem pri akej príležitosti sa jedna moja jedna veľmi dobrá kamarátka (ak toto číta musím povedať, že najlepšia) rozhorčovala tak veľmi, že z nej vyšla len nesúvislá skomolená múdrosť z pera J.C. Hronského. Odvtedy je to celkom bežná hláška v mojich kamarátskych kruhoch nad ktorou sa ani nepozastavujem. Len dnes...som si tak šla z práce a po 9 hodinách usilovnej činnosti mi asi už načisto šibalo, pretože som v mysli zavadila o tento pamätný výrok a zotrvala pri ňom tak dlho, že som sa začala nahlas smiať. Našťastie som bola na ulici sama.
A Jozef Mak - to je len slabý odvar všetkých trefných hlášok, ktoré bežne používame. Citujeme si texty Horkýže Slíže na dennej báze. Dokonca až tak často, že niekedy použijem úryvok textu celkom mimovoľne a čudujem sa, ak mi niekto neodpovedá. Citujeme si literárne skvosty. Mor ho! - "a čo i dušu dám v tom boji divokom" a Slávy dcéru - "Stůj noho!". A potom - citujeme si filmy. Z filmu Sněženky a machři sa celkom udomácnila hláška: "Tak to já nevíííím" - hovorí slečna afektovaným hlasom svojej kamarátke, aby zapôsobila na Vikiho Cabadaja. "To sme se zase vzdělali" - z čiernobielej klasiky Škola základ života. A všetky tie staré rozprávky! "Ivanovi chrbtom, lesu čelom!" "Je ti zima dievčatko? Čo ti šije, hlupák starý?" "Jedno nebo dvě vejce - jsou tři vejce." " Našli mí rádcové, našli? Nenašli..." "Chce se mi spát. Spát se mi chce. Komu se chce spát? No mně tedy rozhodně ne." S mamou častou používame "prines mi, čo ti cinkne do nosa" z Troch orieškov pre popolušku, keď ide jedna z nás nakupovať. A s babkami "Vařešku - ne tu větší - ke králi!", vždy keď spolu varíme v kuchyni. A nakoniec skvost kinematografie, nekonečná studnica najlepších hlášok a citácií na svete, film Pelíšky. Nikdy nezabudnem na predsilvestrovskú noc s kamarátmi na chate, keď sme sa dokázali hodinu rozprávať len v hláškach z tohoto filmu. "Já přišel s nabídkou kvalitního sexu. Zaujímalo by mně, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Ty anarchistický bohém, rudý bolševický nok" A tak by som mohla pokračovať donekonečna.
Určite som na mnoho našich hlášok zabudla. Máme ich veru neúrekom. Myslím, že by sme mohli stráviť týždeň a nepreriecť jedno normálne slovo.
A čo vy? Tiež obľubujete citácie? (a nemyslím tie pod čiarou)

Dúfam, že ste pri tomto príspevku netrpeli ako človek Mak Jozef milión.


6 komentárov:

  1. My so segrami velmi citujeme Slunce, seno. Hociktoru z troch casti. Jo, my sme az tak hlboko klesli. Ziadne ceske klasiky. :D
    Najviac pouzivane mame: Ten blondak!, jako muj neboztik Alojz. Aj s patricnou gestikulaciou.
    Potom este: Drzte mne, drzte mne. Pustte mne, pustte mne.
    No Kelisova! Pane Velebnosti, pane Velebnosti....
    a tak dalej. So segrami nie sme casto, tak mi to uz z hlavy vyprchava.

    Ale vies, co je zaujimave? Ze su to stale ceske filmy, ktore citujeme. :)

    OdpovedaťOdstrániť
  2. A vieš, že mi ten nadpis vôbec neprišiel divný? Ešte keď si to začala vysvetľovať povedala som, o čom to sakra tá Triss točí?? Toto zo mňa spravil Jozef Mak. Navždy zničil mňa a moje zdravé vnímanie reality.

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Vodnárka, presne nad tým istým som uvažovala aj ja. Keď už si niečo citujeme, tak zväčša sú to české filmy. To bude asi tým, že ja žiadny slovenský film nepoznám!

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Moj vyrok ako nazov clanku! Moje ego chrochta a teteli sa blahom ;)

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Docela se stydím, ale já snad nikdy žádnou slovenskou klasiku nečetla... možná jo, ale teď si nic nevybavím... U nás všichni milují Čapka, já z Čapka můžu tak akorát ty jeho cestopisné knihy. Veškerá jeho díla si radši pustím v televizi. Ještě teď si pamatuju, jak jsem jenom první kapitolu R.U.R. četla snad měsíc! :D :D :D

    Já jsem hláškomat :D Miluju hlášky z oblíbených filmů. Klasickou trilogii Slunce, seno nikdy nevynechám. Teď ji u nás opakují :D Mám těch hlášek oblíbených tolik, že je snad ani všechny nevypíšu. Teď si akorát vzpomenou na "Už se perou?! Už se perou?!" nebo "Neser mě, Blaženo!", "Žer králíka!", "Co to tam má?" "Beztak tam má hovno..." "Má ho tam... má tam hovno!" S kamarádkou známe filmy snad nazpaměť... Miluju klasiku jako Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Četla jsem to i knižně, výborné. A ano, staré pohádky. "Ke mně čelem, k Ivanovi zády!" Werich je nezapomenutelný :D Pelíšky naprosto zbožňuju! "Kdepak soudruzi z NDR udělali chybu?" "Stříleli za války do vzduchu...", nebo jak se jim rozpustí ty lžičky! :D :D :D A ještě mám vážně ráda Pupendo a Účastníci zájezdu :D

    Jen mě mrzí, že k nám se moc slovenských věcí nedostane. Sice bydlíme docela blízko od hranic, ale signál vašich televizí nechytáme, takže se ani dívat na pořady nemůžu.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. k hlaskam len jedine - ty jsou, co?
    btw syki, o nic neprichadzas, ziadne slovenske filmy nejsu (no dobre, aby sme si nekrivdili, tusim nejake su, ale ja som ich nevidela a ani nemam pocit ze som sa ukratila, tie ceske milujem a celkovo maju podla mna cesi lepsie hlasky pokial ide o vtip...tie slovenske su zase take irecito-lubozvucne ze to je smiesne uz samo o sebe...no, vsetko ma pros a cons, ale ceske filmy su proste super)

    OdpovedaťOdstrániť